Pověry a zajímavosti

Kovářů a jejich práce se týká mnoho pověr.  Kovář uměl ovládat oheň, kterého se lidé jako jednoho ze čtyř živlů báli. Dokázal tavit železo a měnit jeho tvar, což bylo pro mnoho lidí mystické.

Měla-li vesnice svého kováře, byla chráněna proti duchům a démonům, ale pozor, jen v době kdy byla výheň horká.

Kovář byl také léčitel. Voda, ve které ochlazoval železo, prý mohla léčit nemoci.

Cizoložství s kovářem, nebo jeho pomocníkem mohlo vést k narození tělesně postiženého dítěte.

Prasklá kovadlina byla zlým znamením. Většinou smrt, nebo neštěstí.

Podkova je vyvěšována, aby přinesla štěstí a bohatství.

Když kovář končil v sobotu práci, měl ještě třikrát do kovadliny naprázdno kladivem uhodit, tím prý je pekelný duch opět na celý týden ukován.

Letem světem

V Africe je běžné, že se kovář ke kovadlině chová jako k nevěstě a to včetně svatebního obřadu. Dokonce je zde s kovářstvím spojena i pověra, že v době, kdy se ková, je vyžadován sexuální půst, a to nejen od kováře, ale i od celé vesnice. U Kikarů je kovář považován za vládce ohně a často je něco jako bratr šamana.

V Indii se v mýtech spojených s kovářstvím objevuje řada lidských obětí, bohům prý totiž vadil kouř z jejich kováren.

U východních Slovanů se věřilo, že jakýsi kovář, často bůh, ukul slunce.

V Českých zemích měli kováři zelenou korouhev s oděncem v ostruhách a mečem. Jejich patrony byli: sv. Eligius, Linhart, Matěj a Patrik.

Kováři, jako jediní řemeslníci, jsou i mezi bohy. Jak Řeckými (Héfaistos), jenž byl bohem ohně a kovářství a zároveň zbrojířem bohů, tak Římskými (Vulcana), který měl stejné funkce.